Zuzana Hejnová říká: být mámou je vlastně taky výkon na medaili.

Není to ani rok, co naposledy zamávala fanouškům na stadionu, a pak se z atletky a dvojnásobné mistryně světa proměnila v mámu na plný úvazek. Jak ale Zuzana Hejnová říká, být mámou je vlastně taky výkon na medaili. Možná dokonce zlatější než ty, které má doma.

Už vás na mateřství stihlo něco zaskočit?
Hned na začátku porod a pak to, jak člověk ze dne na den přijde o veškerý čas pro sebe. Ne že by mě ostatní nevarovali, ale jedna věc je, když vám o tom někdo vypráví, druhá, když to žijete. Já mám alespoň to štěstí, že jsem porodila spavce. Matyáš spí všude a hodně a úplně nejlíp venku za mrazu. Přezdíváme mu eskymák.

Zmínila jste porod. Dá se říct, jak náročný byl například v porovnání se závody?
Člověka to přirozeně napadá, chtě nechtě jsem srovnávala. Musím říct, že ačkoli jsem zvyklá zatnout zuby a vydržet, porod mě svou náročností zaskočil. Myslela jsem, že ho zvládnu snáz, i když fyzička mě v mnohém zachraňovala. Stejně bych si ale tisíckrát radši prožila všechny ty drsné tréninky než porod. (smích)

Teď už asi běháte s kočárkem…
O běhání nemůže být řeč, s kočárkem jsem jenom párkrát popoběhla. Ani nemám žádný speciální běhací, ale vlastně mi to vůbec nevadí. Pořídili jsme si Maxi-Cosi Lila XP+ a jsem s ním nadmíru spokojená. Je prostorný, lehoučký a nádherně snadno se ovládá.

Spousta budoucích maminek pořizuje do výbavy věci, které následně vůbec nevyužije. Co vy?
My nic zbytečného nekupovali, vlastně jsme si pořídili jen to nejzákladnější - přebalovák, kočárek, autosedačku, postýlku. Zatím to stačí. Dokonce jsem zjistila, že v řadě situací vystačím jen s kombinací kočárek-autosedačka. Máme Maxi-Cosi Coral 360, což je úplně geniální vynález. Ve spojení s podvozkem kočárku poslouží místo korbičky, bez něj jako dočasné lehátko či postýlka a díky možnosti vyjmout připoutané dítě jenom v látkovém vnitřku mám i něco na způsob nosítka. To vše samozřejmě platí v uvozovkách, moc dobře vím, že nechávat dítě ve skrčené poloze dlouhodobě není žádoucí, ale jako krátkodobé praktické řešení například na dovolenou je to vynález k nezaplacení.

Jinými slovy, i s malým dítětem se umíte sbalit nalehko?
A víte, že ano? Nedávno jsme jeli na Kanáry, Matymu nebyly ani dva měsíce, a vezli jsme si jen tu zmiňovanou sestavu. Nesmírně se nám tam osvědčila. Stejně tak tady v Čechách, kdykoli jedu autem a potřebuju někam rychle zaskočit, netahám celou autosedačku, ale jen vnitřek s připoutaným dítětem, což je prostě super. Nic to neváží a synovi je v ní evidentně fajn.

Dostala jste do mateřství nějakou dobrou radu?
Mně vždycky všichni říkali, že bych měla chodit spát, když spí dítě. Což je sice moc hezká rada, ale to už bych neudělala fakt nic. Jinak mě žádná nenapadá, když už, rady si spíš sama vyhledávám. Nedávno jsem si třeba přečetla, proč se uspané dítě při přenášení do postýlky budí - vadí mu, že se ze zahřáté náruče ocitne na studené ploše. A pak jsem u lékařky na nástěnce objevila aplikaci Usínáček, to je další skvělá vychytávka. Alespoň u nás se osvědčila - když ji pustím, malý je do čtvrt hodiny tuhý. A já s ním, protože neusněte, když vám do ucha šumí oceán.

Sportovala jste v těhotenství?
Běhala jsem zhruba do šestého měsíce, do osmého jezdila na inlajnech. K tomu nějaké cvičení a posilování, vlastně jsem se nikdy nepřestala hýbat. Výkonnostně jsem ale byla tak na deseti procentech toho, co mé tělo umělo a znalo.

Jak se vrcholová sportovkyně smiřuje s tím, že může „jet“ jen na půl plynu?
Měla jsem pro to dobrý důvod, takže celkem snadno. Navíc jsem po letech nepřetržitého tréninku vlastně uvítala, že už nemusím dřít. Jiná věc je, že ten „poloviční plyn“ moc neumím - když se jdu proběhnout, většinou se zničím. Naštěstí těhotné tělo umí tyhle věci regulovat samo, ať chci, nebo nechci.

Platí, že už se k závodům nechcete vracet?
Nechci. Na závodění jsem stará.

Jak si vlastně sportovec představuje den, kdy bude muset skončit? Má ho v hlavě?
V člověku to postupně dozrává. Pochopitelně si to nechcete moc připouštět, oddalujete ten okamžik, jak můžete, ale jednou prostě přijít musí. Díky těhotenství se mi odcházelo snáz, měla jsem se na co těšit, ale současně jsem už nějaký čas věděla, že konec přijde brzy. Byla jsem delší dobu zraněná a tělo se vrcholovým výkonům bránilo.

Spojuje matky-profesionální sportovkyně nějaká vlastnost?
Nejsme úzkostlivé. Nevím, proč to tak je, prostě se o děti tolik nebojíme, resp. asi jen tak zdravě.

A také určitě chcete, aby se hýbaly…
Jasně. Když jste celý život zvyklá na pohyb, přirozeně to přenesete i na dítě. Já si vlastně vůbec neumím představit, že by naše dítě nesportovalo - nemyslím vrcholově, ale hýbat se musí a bude.

Dá se podle vás rozpohybovat i pecivál?
Dá, ale musí to vycházet z rodiny. Dítě může mít tisíc kroužků, ale pokud nedostává příklad doma, pohyb si nezamiluje, nebo jen velmi těžko.

Jsou na tom dnešní děti s kondicí opravdu o tolik hůř než jejich předchůdci?
Bohužel ano. K nám na kempy sice z podstaty věci jezdí hlavně děti ze sportovních rodin, ale i pro ně platí, že se hýbou málo. Do školy a na kroužky se vozí autem, pak přijdou domů a lehnou na pohovku s mobilem. Chybí jim přirozená potřeba pohybu, nepobíhají venku jako my.

Odráží se to i na výkonu?
Ano. Jak se brzy specializují, forma jim v rámci vybraného sportu vystřelí nahoru dřív než kdysi nám, ale také zase velmi rychle „spadne“.

Až vám skončí mateřská, budete se věnovat své sportovní akademii?
Té se věnuju pořád, fakt, že jsem na mateřské, mě neomezuje. Zatím se ale do práce neženu, rozhodně ne za cenu úplného sebezničení, toho jsem si užila dost v „minulém“ životě. Jsem upřímně ráda, že jsem se konečně zastavila.